O plemeni

 Jedná se o malé společenské plemeno, které nelíná, ale vyžaduje větší nároky na péči o srst, která se nestříhá (hlavně ne na packách). V prvních měsících života, není péče o srst tak náročná, ale je třeba na ni od prvopočátku štěňátko zvykat. Já češu 3x v týdnu.  Pravidelně se také musí vytrhávat chloupky z uší a stříhat drápky. Více informací získáte např. na www.denajwen-bolognese.cz 

         F.C.I.-Standard č. 196 / 20.04.1998 / GB         

BOLOŇSKÝ PSÍK (Bolognese)
 

ZEMĚ PŮVODU:                    Itálie

POUŽITÍ:                              společenský pes

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:        Skupina 9    společenská plemena
                                              Sekce 1   bišonci a příbuzná plemena
                                              Bez zkoušky z výkonu

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Původ plemene je směšován s původem maltézského psíka, protože jejich vzdálenými předky jsou stejní malí psíci zmínění v latinských spisech Aristotela (384 - 322 př. Kr.) pod označením "canes melitenses".  Boloňští psíci, známí již v období starověkého Říma, patřili v celé epoše mezi nejoblíbenější dary dávané mocnými tohoto světa. Cosimo de Medici (1389-1464) přinesl ne méně než osm boloňských psíků do Bruselu jako dary pro belgické šlechtice. Filip II, král španělský v letech 1556 až 1598, poté, co obdržel dva boloňské psíky od vévody d´Este, děkoval v dopisu dárci těmito slovy: "tito dva malí psíci jsou nejkrálovštějším darem, který může kdokoliv učinit panovníkovi". Boloňští psíci jsou vyobrazeni na malbách Tiziana, Pierra Breughela staršího a Goyi.

CELKOVÝ VZHLED: Malý, robustní a kompaktní, s čistě bílou, dlouhou a nadýchanou srstí.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: Kvadratická stavba, takže délka trupu je rovna výšce v kohoutku.

POVAHA/TEMPERAMENT: Velmi vážný, celkově ne příliš aktivní. Průbojný, učenlivý, silně vázaný na svého pána a jeho okolí.

HLAVA: střední délky, dosahující 1/3 výšky v kohoutku. Šířka hlavy, měřená na úrovni jařmových oblouků, je shodná s délkou hlavy.

MOZKOVNA:
Lebka: mírně ovoidního (vejčitého) tvaru v předozadním směru a spíše plochá v horní části, má však konvexní postranní části; hrbolky čelní kosti jsou dobře vyvinuté. Podélné osy lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné; čelní vráska je jen slabě zvýrazněná a týlní hrbol jen slabě patrný. Délka lebky je o málo větší než délka tlamy.
Stop: dosti výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: ve stejné linii jako nosní hřbet; při pohledu z profilu je její přední strana vertikální. Je velká a musí být černá.
Tlama: Její délka dosahuje 2/5 délky hlavy, nosní hřbet je rovný a postranní části tlamy jsou rovnoběžné, takže přední část tlamy je téměř čtvercová. Oblast spodní části očnice je dobře vytvarovaná.
Pysky: horní pysky jsou málo vyvinuté do hloubky, nezakrývají spodní pysky, a spodní profil tlamy je ohraničen spodní čelistí.
Čelisti/Zuby: Čelisti normálně vyvinuté, s horními a spodními oblouky navzájem perfektně přizpůsobenými. Zuby bílé, pravidelně vyrovnané, skus silný a úplný. Nůžkový skus, tolerován je klešťový skus.
Oči: Posazené téměř v čelní rovině; dobře otevřené, spíše velké než normální velikosti. Oční víčko je kulaté, oční bulva nesmí vystupovat, oční bělmo není viditelné. Okraje očních víček musí být černé a duhovka je tmavě okrové barvy.
Uši: vysoko nasazené, dlouhé a svěšené, ale dosti pevné v místě nasazení, takže horní část vnějšího ucha odstává od lebky, vzbuzujíc tím dojem, že hlava je větší než ve skutečnosti.

KRK: bez kožního laloku; jeho délka je rovna délce hlavy.

TRUP: pes má kvadratickou stavbu, délka trupu, měřená od ramenního hrbolku po hrbolek sedací kosti, je rovna výšce v kohoutku.
Kohoutek: jen slabě vystupující z hřbetní linie.
Hřbetní linie: rovný profil zad a mírně konvexní profil beder harmonicky přecházejí v linii zádě.
Záď: velmi mírně spáditá; je velmi široká.
Předhrudí: špička hrudní kosti (manubrium) jen slabě vystupující
Hrudník: prostorný, dosahuje do úrovně loktů, s dobře klenutým hrudním košem, hloubka dosahuje téměř poloviny výšky v kohoutku.
Spodní linie: sleduje profil hrudní kosti, potom mírně stoupá k břichu.

OCAS: nasazen v prodloužení linie zádě, nesen v oblouku nad hřbetem.